O půlnoci 31. prosince se jako každý rok opět dočkáme barevných ohňostrojů, vybuchujících petard, a především všude okolo bouchajících láhví šampaňského. Úplný začátek této tradice je velmi těžké odhadnout, v každém případě ale musíme začít již dobou, kdy vládl Julius Caesar. Římané původně slavili pohanský svátek jarní rovnodennosti, kdy se lidé těšili ze slunečních paprsků a nemuseli se už bát mrazů. Nicméně Caesar přidal k nepříliš přesnému pohanskému kalendáři další dva měsíce a nařídil, aby volení konzulové začínali své působení právě v lednu. Ten Caesar pojmenoval po bohu Janusovi, který měl dvě tváře a mohl se tak ve své moudrosti dívat nejen dopředu, ale i dozadu.
Oslavy příchodu nového roku postupně zakořenily v celé Evropě a poté si tuto tradici přivezli osadníci i do Ameriky. Od roku 1800 se stalo běžnou záležitostí být vzhůru až do půlnoci a nový rok oslavit střelbou. V některých amerických městech se zavedla tradice chodit dům od domu a čekat na pozvání na drink. Tím se také překlenovaly sociální rozdíly a nebylo výjimkou, že sluhové či otroci bušili na dveře svých pánů a nechávali se hostit půlnočním přípitkem a drobným občerstvením.
Zrození oslav se šampaňským
Šampaňské bylo tehdy pouze jedním z mnoha servírovaných nápojů, ale postupně zcela převládlo a začalo se podávat i při jiných příležitostech. V tehdejších novinách komentovali tuto skutečnost takto: „Zvýšené používání šampaňského na slavnostních shromážděních je okouzlující móda, která začíná být stále běžnější“. Současně s rostoucí střední třídou rostl i prodej šampaňského. Z původních 6 milionu láhví v roce 1850 se prodeje v roce 1900 vyhouply až na neuvěřitelných 28 milionů láhví.
Určitým zlomem byl rok 1910, kdy se na Silvestrovské oslavě v luxusní francouzské restauraci 1937 Martin´s v New Yorku podávalo jako silvestrovské pití výlučně šampaňské. Na vinném lístku bylo ovšem více než 200 druhů šampaňského a každý si tak mohl vybrat dle chuti.
Šumivé víno není jen šampaňské
Prodej šampaňského, stejně jako všech alkoholických nápojů, utrpěl při prohibici těžkou ránu, ze které se dlouho vzpamatovával. Trvalo dlouhou dobu, než se šampaňské opět vrátilo na silvestrovský stůl. Mezitím si na trhu vybojovaly pozici také levnější varianty šumivých vín – italské prosecco nebo španělská cava. Vynikající a zároveň cenově přijatelné šumivé víno ale umí vyrobit i v daleké Kanadě.
Je proto skvělé, že si každý může vybrat dle libosti. Slavnostní a nedílnou součástí oslavy Silvestra je i otevření láhve s bublinkami. Následující libozvučné korkové „pop!“ znamená symbolický předěl v čase, kdy si přejeme, aby od půlnoci bylo všechno lepší. Až tedy opět uslyšíte ten sympatický zvuk, vzpomeňte si na boha Januse, určitě se někde usmívá – vpřed i vzad.
Existuje ale ještě jeden velmi netradiční rituál při otvírání šampaňského - sabrage. Na ten už ale potřebujete opravdu trochu zručnosti a cviku a je lepší to nechat na profesionálovi.